Kryty na radiátory

 

Práškové lakování se začalo používat ve druhé polovině minulého století, avšak před rokem 1989 existovalo v tehdejším Československu jen několik práškových lakoven. K obrovskému nárůstu počtu práškových lakoven došlo až po tomto roce. Právě tento velký nárůst počtu práškových lakoven je nejlepším důkazem výhodnosti práškového lakování.
Mezi výhody práškového lakování patří:

 

  • kvalita jednovrstvého nátěru provedeného práškovou barvou odpovídá kvalitě minimálně 2-vrstvého nátěru provedeného kapalnými nátěrovými hmotami

  • práškové povlaky jsou velmi odolné proti korozi, chemikáliím i mechanickému namáhání

  • práškové povlaky ( zejména ve strukturním provedení ) lépe kryjí nerovnosti povrchu a lépe pokrývají hrany

  • práškové barvy mají podstatně lepší požární charakteristiky oproti rozpouštědlovým barvám.

  • vysoká ekologičnost procesu jejich výroby i aplikace, při kterých se nepoužívají žádná rozpouštědla, která by znečišťovala venkovní ovzduší nebo pracovní prostředí

  • při aplikaci práškových barev nevzniká téměř žádný odpad pokud se barva recykluje a využití prášku dosahuje až 98%

  • při vytvrzování v pecích se neuvolňují prakticky žádné těkavé sloučeniny

  • práškové lakování umožňuje snadnou automatizaci procesu nanášení, zvyšuje produktivitu a snižuje tím náklady

  • při práškovém lakování se snižují náklady na vytápění lakovny vzhledem k tomu, že vzduch z nanášecích kabin se recykluje po průchodu filtry zpět do lakovny a není potřeba stále ohřívat vzduch nově přiváděný jako u lakování rozpouštědlovými barvami

  • potřebné skladovací prostory pro práškové barvy jsou ca poloviční oproti tekutým nátěrovým hmotám a nevztahují se na ně předpisy pro hořlaviny (prášková barva je 100 % sušinou oproti běžným tekutým barvám, u kterých sušina v dodaném stavu se pohybuje obvykle v rozmezí 40 – 60% a navíc je ještě potřeba skladovat ředidla potřebná pro aplikaci a čištění zařízení

  • odpadní prášek ( pokud neobsahuje těžké kovy nebo TGIC, což je dnes u většiny dodavatelů obvyklé ) není nebezpečným odpadem a lze ho proto snadno likvidovat nebo použít při výrobě nového prášku

  • skladovatelnost běžných termosetických prášků za vhodných podmínek (suché prostředí a teploty obvykle do 21 – 25 ºC dle typu prášku ) je téměř neomezená. Výrobci sice garantují skladovatelnost 6 měsíců nebo 1 rok, ale délka skladování při vhodných podmínkách má pouze malý vliv na užitné vlastnosti vytvořeného povlaku. Delším skladováním se může především zhoršit rozliv a povlak může vykazovat vzhled slabé pomerančové kůry. Častým jevem bývá hrudkování barvy, které znemožňuje její aplikaci v tomto stavu, avšak po prosetí je barva opět bez problémů použitelná

  • při použití prášků je snadnější čištění nanášecího zařízení ( kabin, pistolí ) oproti tekutým barvám, ale i znečištěných pracovních oděvů nebo pokožky pracovníků v lakovně.

  • nízké náklady na vytvrzování práškových povlaků ve srovnání s tekutými barvami, které je nutno vypalovat nebo přisoušet. Vytvrzovací pece pro práškové barvy prakticky nevyžadují výměnu vzduchu, neboť při procesu vytvrzování nedochází k uvolňování hořlavých těkavých složek na rozdíl od rozpouštědlových barev, kde je vyžadována intenzivní výměna vzduchu v peci během přisoušení nebo vypalování tak, aby nedošlo k dosažení hodnoty dolní meze výbušnosti. Ohřátý vzduch z pece s obsahem rozpouštědel se odvádí mimo prostor lakovny a nově přiváděný vzduch se musí stále ohřívat na nastavenou teplotu, čímž dochází k velkým ztrátám tepelné energie.

  • prášková technologie umožňuje vytvářet povlaky z různých materiálů (např. termoplastů ), které je obtížné nebo nemožné připravit v rozpuštěném stavu vhodném k aplikaci.